Sportovní aerobik

Sportovní aerobik je aerobik upravený pro soutěžní podmínky. Je určený pro vrcholové sportovce, je sportem pro jednotlivce, dvojice, tria i malá družstva a vyznačuje se vysokou úrovní zátěže, náročnými cviky síly, obratnosti i pohyblivosti. Soutěže ve sportovním aerobiku mají svůj vrchol v mistrovství světa. Ve sportovním aerobiku jsou různé druhy soutěžení,jako například single (jednotlivec), trio (trojice),step a skupina. Disciplínou s menší náročností jsou kategorie tzv. fitness, určené pro početnější družstva, také s použitím stepu.

Soutěžní formu má i soutěžní master class, který je podobný lekci aerobiku, vedené uznávaným lektorem (to je podstata termínu master class), při níž ale porota v průběhu jednotlivých kol vybírá postupující podle předem stanovených kritérií.

Sportovní aerobik vznikl v polovině 80. let 20. století na základě tanečního aerobiku pro veřejnost, vycházejícího z cvičebních systémů Kennetha Coopera.

Obsah závodní sestavy sólistky

Rozhodčí hodnotí jak obtížnost sestavy, tak rozprostření prvků mezi taneční tzv. aerobky a celkový dojem. Typ a obtížnost prvků je rozdělen do kategorií určených podle věku závodníka. V čím vyšší věkové kategorii se závodních nachází, tím obtížnější prvky musí splnit. Velmi důležitá je síla, flexibilita, pevné držení těla a přesný způsob provedení.

Dresy

V soutěžích Fig by závodník měl mít trikot s dlouhým rukávem stylu plavek v celku. Většinou si soutěžící vyzdobí dres kamíny nebo flitry, aby byl dres viditelnější a zajímavější. Další část povinného oblečení aerobiček jsou silonové punčocháče a bílé tenisky vyrobené přesně pro tento sport. Vlasy musí být úhledně zčesané do drdolu, nesmí vylézat ani vlásek. V soutěžích Fisaf je dres rozdělený na podprsenku a kalhotky a většinou je velmi nápaditě vyzdobený. Jelikož se ve Fisafu o trošku více dbá na skvělý vzhled, závodnice mají co nejzajímavěji zapletené složité účesy, opět ale vlasy musí být pevně sepnuty.

Sportovní aerobik v Česku

Český sportovní aerobik dosáhl uznání hlavně díky organizační činnosti Jitky Poláškové a úspěchům první české mistryně světa Olgy Šípkové. Český svaz aerobiku (vznikl v roce 1992 a je členem organizace FISAF) úspěšnou marketingovou činností pomohl k rozšíření jeho popularity. Praha hostila mistrovství Evropy 1995 a mistrovství světa 2003, v roce 2000 se konalo mistrovství Evropy v Chomutově. Mistry světa se stali třikrát Jakub Strakoš, David Holzer a Vladimír Valouch v trojicích a Petr Jánský (dvakrát mezi muži, jednou ve smíšených dvojicích s Janou Kavříkovou). Zlaté medaile získávají i české týmy v soutěžích fitness.

Česká gymnastická federace (ČGF) přijala aerobik jako svou další disciplínu v roce 2005, čímž se i Česko připojilo mezi země provozující tzv. gymnastický aerobik. Do této větve se zapojila i bývalá mistryně světa FISAF ve dvojicích Kateřina Protivínská. V souladu s rozhodnutím Mezinárodního olympijského výboru i Český olympijský výbor uznal na konci roku 2005 ČGF „v oblasti sportovního aerobiku v ČR jako jediného nositele sportovní autority“.[1] Popularity sportovců ČSAE se ale i díky pokračujícím úspěchům českých reprezentantů v soutěžích FISAF gymnastickému aerobiku zatím nedaří dosáhnout. Neúspěšné jsou i snahy o sjednocení obou větví, o které nemá ČSAE (a celosvětově FISAF) zájem.